HAPPY BIRTHDAY TO ME | co na srdci...#2

Ahoj!

Jak se všichni při neděli máte? Doufám, že si tento den náležitě užijete, já si ho užít totiž hodlám! Dneska je mi 23 let, hrozný. Na druhou stranu, věk je jenom číslo. Když teď okolo sebe vidím spoustu vrstevníků, kteří mají nebo čekají mimi, začínám být trochu ve stresu. Ale co už, každý to má jinak. Někdo má dítě, manžela, byt a někdo prostě nosí copy a vystačí si sám! :D



Za těch třiadvacet let jsem toho zažila docela dost, jsem vděčná rodčům, kteří mi toho dost umožnili - cestování, studování,...všechno. Není to samozřejmost a já to tak vždycky brala.
Taky musím poděkovat mé milované Jance, bez které bych nebyla na Erasmu v Řecku a beztak bych nejela ani teď. Nebyla bych tím, čím jsem teď, a ne nemyslím, že jsem super. Ale vím, že jsem lepší než jsem bývala. (Vím, že samochvála smrdí :D)

Naše holčičí crew v Larisse, jaká bude asi v Koperu?

Jsem ráda, že jsem obklopena víceméně úžasnými lidmi, se kterými se nenudím a kteří mi jsou inspirací. Ať už v pohledu na život (mám určitý svůj pohled, ale jsem ochotna a schopna ho trochu měnit) v učení se, ve čtení či ve zkoušení nových věcí, a to ať už cestování nebo zkoušení nových jídel, ale klobásu jste mě naučit milovat nemuseli! Jsou to jen maličkosti, ale celek je tvořen z maličkostí, ne?

Tenhle post je zatím dost sluníčkový, ale svět není jen růžový a pozitivní, bohužel. V posledním měsíci se staly věci, díky kterým jsem si uvědomila, že si můžeme myslet, že někoho známe, ale on pak dokáže tak zklamat. A nebo, že sny a vysněné představy, zůstanou jen představami a sny. Prostě, že život není vždy takový, jaký bysme si přáli.

I přes všechny tyto útrapy a starosti a smutek a všechno možný, chce na životě hledat pozitiva. Například, že si dáte odpoledne kafe, že svítí venku sluníčko, že se den prodlužuje, že máte někoho u koho víte, že tu pro vás vždy bude, a tak. Jen nezbývá doufat, že se v těchto lidech nepletete, to by pak bolelo.

Je neuvěřitelné jak to letí, nejvíc to vnímám na svém malém synovci Tadýskovi, roste jako z vody. Už mu táhne na sedm měsíců.



Když jsem šla jednou domů, uvědomila jsem si, že tenhle moment už nenastane, že jsem zas o něco starší, že bych měla být zas  o něco moudřejší a že není čas ztrácet čas nicneděláním, protože čas nezastavíme a je škoda život promarnit.

Toť má úvaha nad životem. Máte taky někdy takovou filozofovací náladu? O čem jste si přemýšleli naposled?

Krásnou neděli,

-K-

Komentáře

  1. Když jsem napsala já svůj filozofický článek, tak se mě mamka zeptala, jestli náhodou nezobu nějaký tabletky. Takže super :D

    Ještě jednou vše nejlepší! Ale s facebookovským přáním jsem si dala více záležet a ještě mi ho ségra musela odsouhlasit :))

    Ehm a mě už je 23 and so what? :P Konkrétně mi je 23,5 a v hlavě mám šediny, i když se barvím, dnes jsem změnila účes a připadám si na 14 a mám chuť si dojít koupit alkohol, aby po mě chtěli občanku (jakože se tak nikdy nestalo :D )

    Mladší už nebudeme, ale můžeme vzpomínat na to, co jsme dělali - takže kašlu na úklid, jdu se ztřískat - zbylo mi víno ze soboty :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat