HOW I MET HIM ❤️

Ahoj!

Jak se máte? Úplně závidím všem školou povinným nadcházející prázdniny. Já už je druhý rok bohužel mít nebudu.

Ale o tom tento článek nebude. Rozhodla jsem se Vám napsat, jak jsem se seznámila s Kubou a dát naději těm, co si jako já mysleli myslí, že budou forever alone.

Co si budeme povídat, že by někdy před dveřmi stálo xy zájemců, které by taťka musel odhánět vzduchovkou, to úplně ne.

Moje okolí se postupně zadávalo a já pomalu začínala propadat panice, že je to vlastně špatně, že už bych asi s někým měla plánovat svou budoucnost, že kamarádi tu pro mě furt nebudou. Naštěstí jsem se v tu dobu bavila s partou, kde byl single skoro každý. Ale byla jsem smutná a trošku zoufalá a už jsem si plánovala, jak přesedlám na život kariéristky, která žádného chlapa a rodinu v životě nepotřebuje. Přesně tohle jsem hlásala všude, až jsem tomu málem sama uvěřila…

No nicméně psal se ?únor roku 2015 a já byla s Jankou na balkoně na píseckém plavečáku, podívat se na závody jejího tehdejšího přítele. No co si budeme povídat, nějak jsme si to tam odseděly a šly.

Jenže po týdnu mi píše nějaký úplně cizí kluk na FB, že mě viděl na bazénu, že je to kolega toho kluka, na kterého jsme se byly podívat a že on mu na mě dal kontakt a zároveň mu tvrdil, že to je marné, že jsem ledová královna a ať se o nic ani nesnaží…

Nicméně Kuba se snažil. Po spoustu odmítnutí mě konečně vytáhl na kafe a tak ještě párkrát. Já jsem to ale odpískala, ne úplně kvůli tomu, že se mi nelíbil, ale asi jsem se bála. Poté se naše cesty, které se ani nespojily, rozdělily.

On šel studovat do Brna a já jsem zůstala v Písku.

Na Vánoce 2015 jsme se minuli ve městě, pozdravili se a vyměnili si pár zpráv.

V únoru 2016 jsem odjela na Erasmus do Slovinska a když jsem se v dubnu na pár týdnů vracela, začali jsme si psát a vyrazili na pár káv. Já jsem od toho nic nečekala, ale asi jsem Kubu tak okouzlila :D, že on si nedal říct a i přes mých milion ne, nevzdal to. Psali jsme si celý duben a květen a domluvili jsme se na "rande" 30. 5. 2016. Sešli jsme se u rybníku a povídali si. No já plácala páté přes deváté, jak jsem byla nervózní. Nicméně zde padla naše první pusa a my to spolu zkusili.

Myslím, že mluvím za oba, když říkám, že ze začátku to bylo takové nejisté a zvláštní, ale postupně jsme si rozuměli čím dál tím víc a nakonec se z toho stala  láska.

Po roce chození jsme se sestěhovali a po roce bydlení mě Kuba požádal o ruku.

Musím říct, že jsem šťastná jak nikdy a určitě se mi na toho pravého počkat vyplatilo.

Takže holky, i když si myslíte, že na Vás nikdo nečeká, určitě čeká! Já jsem toho příkladem. :)

Hezký den,

-K-