Nové zkušenosti - buduji si kariéru :D
Ahoj!
Když jsem se před nějakou dobou rozhodla, že musím se svým životem něco provést, netušila jsem, že to nabere takovéto obrátky.
Týká se to mého pracovního života a získávání zkušeností, které mi jednou dopomůžou k tomu, co bych opravdu chtěla dělat. Tím je práce v médiích - rádio, noviny, televize,... Spokojila bych se ještě s reklamní agenturou nebo něčím, se zaměřením marketing.
Vím, že studuji školu, jak to říct, mimo obor. Myslím si ale, že není tak důležité, co máme za školu, ale jaké zkušenosti a schopnosti můžeme nabídnout.
Tak jsem se do toho opřela a založila tento blog. Doufám, respektivě mám pocit, že se mi daří kvalitu článku zlepšovat - tak snad. Kromě toho, jsem začala spolupracovat s JU magaazínem. JU magazín je časopis školy, na které studuji, tedy Jihočeské univerzity. A aby tomu nebylo málo, včera jsem měla premiéru jako reportérka pro Písek TV.
Když na začátku roku vznikla tato nová městská televize, hledali reportéry pomocí Facebooku. Už tehdy mi to moc lákalo, ale já strašpytlík, jsem se nepřihlásila, protože jsem se bála.
Když v neděli, 11. ledna, proběhl pilotní díl této televize, řekla jsem si, že je škoda, že se tohoto projektu nemohu zúčastnit.
V pondělí prolítávám zeď mé FB stránky a najednou čtu, že hledají další reportéry. Teď už jsem nezaváhala. Začala jsem jednat. Po výměně několik zpráv jsem byla přijata. Oni totiž přijímají všechny :D
První reportáž jsem měla už včera. Ano, byl to šok. Jeden den projevím zájem a druhý den jdu na plac.
Byla to reportáž o vernisáž výstavy o životě dánské královny Dagmar. Konalo se to v písecké sladovně v 5 hodin odpoledne. Sraz jsem s kameramanem měla v půl páté.
Úvodní a závěrečné intro jsem si cvičila od pondělního večera, abych ho uměla a byl můj výstup dobrý.
A tak to přišlo, vernisáž začala. Jako první jsme natačeli úvodní stand up. Povedlo se mi to asi na počtvrté, což je prý dobrý výsledek. Poté jsem natočila dva rozhovy s návštěvníky vernisáže, což byl docela oříšek, protože lidi nechtějí na kameru mluvit. Následně ještě dva rozhovory s organizátory. Teď už nám chyběl jen závěr - ten se povedl asi na potřetí.
A pocity? Naplnění toho co mě baví a vždy lákalo, ale jsem zároveň nervózní, jak má reportáž dopadne. To se dozvím až v neděli v 18 hodin ZDE.
A co Vy, máte zkušenosti s práci v televizi, novinách či časopisu?
Mějte se krásně,
-K-
Když jsem se před nějakou dobou rozhodla, že musím se svým životem něco provést, netušila jsem, že to nabere takovéto obrátky.
Týká se to mého pracovního života a získávání zkušeností, které mi jednou dopomůžou k tomu, co bych opravdu chtěla dělat. Tím je práce v médiích - rádio, noviny, televize,... Spokojila bych se ještě s reklamní agenturou nebo něčím, se zaměřením marketing.
Vím, že studuji školu, jak to říct, mimo obor. Myslím si ale, že není tak důležité, co máme za školu, ale jaké zkušenosti a schopnosti můžeme nabídnout.
Tak jsem se do toho opřela a založila tento blog. Doufám, respektivě mám pocit, že se mi daří kvalitu článku zlepšovat - tak snad. Kromě toho, jsem začala spolupracovat s JU magaazínem. JU magazín je časopis školy, na které studuji, tedy Jihočeské univerzity. A aby tomu nebylo málo, včera jsem měla premiéru jako reportérka pro Písek TV.
Když na začátku roku vznikla tato nová městská televize, hledali reportéry pomocí Facebooku. Už tehdy mi to moc lákalo, ale já strašpytlík, jsem se nepřihlásila, protože jsem se bála.
Když v neděli, 11. ledna, proběhl pilotní díl této televize, řekla jsem si, že je škoda, že se tohoto projektu nemohu zúčastnit.
V pondělí prolítávám zeď mé FB stránky a najednou čtu, že hledají další reportéry. Teď už jsem nezaváhala. Začala jsem jednat. Po výměně několik zpráv jsem byla přijata. Oni totiž přijímají všechny :D
První reportáž jsem měla už včera. Ano, byl to šok. Jeden den projevím zájem a druhý den jdu na plac.
Byla to reportáž o vernisáž výstavy o životě dánské královny Dagmar. Konalo se to v písecké sladovně v 5 hodin odpoledne. Sraz jsem s kameramanem měla v půl páté.
Úvodní a závěrečné intro jsem si cvičila od pondělního večera, abych ho uměla a byl můj výstup dobrý.
A tak to přišlo, vernisáž začala. Jako první jsme natačeli úvodní stand up. Povedlo se mi to asi na počtvrté, což je prý dobrý výsledek. Poté jsem natočila dva rozhovy s návštěvníky vernisáže, což byl docela oříšek, protože lidi nechtějí na kameru mluvit. Následně ještě dva rozhovory s organizátory. Teď už nám chyběl jen závěr - ten se povedl asi na potřetí.
A pocity? Naplnění toho co mě baví a vždy lákalo, ale jsem zároveň nervózní, jak má reportáž dopadne. To se dozvím až v neděli v 18 hodin ZDE.
A co Vy, máte zkušenosti s práci v televizi, novinách či časopisu?
Mějte se krásně,
-K-
Jsem ráda, že jsem našla tvůj blog.
OdpovědětVymazatJee. To moc dekuji 😘
VymazatI takové drobnosti Ti pak můžou k většímu odpichu ;) v JU magazínu jsem už rok a půl a stále slyším od ostatních členů: "Tohle si pak můžete napsat do životopisu, aby to bylo zajímavější!" :) Ale třeba psaní článku na JUM je celkem "sranda" ohledně administrace - je to úplně k zbláznění a není to tak jednoduché jako na blogspotu :/ Pokud chceš tučné písmo, musíš napsat dvě hvězdičky, takže je to pěkně **na pytel** :) Ale existuje na to tuna manuálů! ;)
OdpovědětVymazatUž se těším, až Tě uvidím v akci jako TV reportérku :)) Tak hlavně ať se Ti daří a baví Tě to! ;)
S tim psani do JUM je to o nervy. Jenom vložení fotky nebo odkazu bylo nad moje sily 😃 a dekuji. Ty se mej take moc hezky
Vymazat